Kisā Gotamī se dosud nikdy nesetkala se smrtí. Když proto přišli, aby tělo odnesli k spálení, zakázala jim to. Řekla si: „Najdu pro svého syna lék.“ Vzala mrtvé dítě na bok a chodila dům od domu s otázkou: „Nevíte o něčem, co by mého syna vyléčilo?“ Všichni jí říkali: „Ženo, tys načisto pomatená, když chodíš dům od domu a hledáš lék pro mrtvé dítě.“ Ale ona šla dál a myslila si: „Jistě najdu někoho, kdo zná lék pro mé dítě.“
Tu ji spatřil jistý moudrý muž a pomyslil si: „Tato má dcera nepochybně porodila a ztratila své první a jediné dítě a ještě nepoznala smrt; musím jí pomoci.“ Řekl jí tedy: „Ženo, já sám neznám nic, čím bych tvé dítě vyléčil; ale je někdo, kdo to ví, a já jej znám.“ „Pane, kdo to ví?“ „Ženo, Učitel to ví; jdi a zeptej se ho.“ „Dobrý pane, půjdu se ho zeptat.“
Šla tedy k Učiteli, uctivě se mu poklonila, postavila se po jeho boku a zeptala se: „Ctihodný pane, je pravda, jak lidé říkají, že znáš to, čím lze mé dítě vyléčit?“ „Ano, to znám.“ „Co mám sehnat?“ „Špetku bílého hořčičného semínka.“ „To seženu, ctihodný pane. Ale v čím domě je mám získat?“ „V domě, v němž dosud nezemřel ani syn, ani dcera, ani nikdo jiný.“ „Velmi dobře, ctihodný pane,“ řekla a uctivě se mu poklonila. Poté vzala mrtvé dítě na bok, vešla do vesnice, zastavila se u dveří prvního domu a zeptala se: „Máte zde bílé hořčičné semínko? Říkají, že vyléčí mé dítě.“ „Ano.“ „Nuže, dejte mi je.“ Přinesli zrna bílého hořčičného semínka a podali jí je. Zeptala se: „Přátelé, zemřel v domě, v němž bydlíte, už někdy syn či dcera?“ „Co to pravíš, ženo? Živých je poskrovnu; mnoho je jen mrtvých.“ „Vezměte si tedy své hořčičné semínko zpět; to není lék pro mé dítě.“ Řekla to a semínko jim vrátila.
Takto chodila dům od domu a pokračovala ve svém hledání. Nenašla jediný dům, kde by získala hledané semínko; a když přišel večer, pomyslila si: „Ach! Těžký úkol jsem si uložila. Myslela jsem, že jen já jsem ztratila dítě, ale v každé vesnici je mrtvých více než živých.“ Zatímco takto přemítala, ztvrdlo jí srdce, které ještě před chvílí měklo mateřskou láskou. Vzala dítě, položila je v lese a odešla k Učiteli; uctivě se mu poklonila a stanula vedle něj.
Učitel řekl: „Získala jsi tu jedinou špetku hořčičného semínka?“ „Ne, toho se mi nepodařilo dosáhnout, ctihodný pane. V každé vesnici je mrtvých více než živých.“ Učitel pravil: „Marně sis domýšlela, že jen ty sama jsi přišla o dítě. Všechny živé bytosti podléhají neměnnému zákonu, a ten je tento: Kníže smrti, podobný burácejícímu proudu, smete všechny živé bytosti do moře zkázy; jejich touhy přitom zůstávají nenaplněny.“ A když ji poučil o Zákonu, pronesl tuto sloku:
Kdo upnul srdce k synům či ke stádům a dobytku,
jehož mysl se odevzdala světským slastem, –
tak jako příval smete spící město,
tak jej uchopí a odnese Kníže smrti.
Když Učitel pronesl poslední slovo sloky, dosáhla Kisā Gotamī Plodu obrácení. Stejně tak mnozí další dosáhli Plodu obrácení i Plodů Druhé a Třetí Cesty. Kisā Gotamī požádala Učitele, aby ji přijal do Řádu; on ji proto poslal do společenství mnišek a nařídil, aby byla přijata. Poté složila plné sliby a stala se známou jako mniška Kisā Gotamī.
Jednoho dne přišla na ni řada, aby rozžehla lampu v Síni vyznání. Když lampu zapálila, posadila se a pozorovala jazyky plamenů. Některé vyšlehly, jiné pohasly. Vzala si to jako předmět meditace a rozjímala takto: „Jako je tomu s těmito plameny, tak je tomu i se živými bytostmi zde ve světě: některé vyšlehnou, jiné pohasnou; jen ti, kdo dosáhli Nibbāny, už nejsou vidět.“
Učitel, sedě ve své Vonné komnatě, vyslal svůj zjev a, jakoby stojíce s ní tváří v tvář, promluvil: „Jako je tomu s těmito plameny, tak je tomu i se živými bytostmi zde ve světě: některé vyšlehnou, jiné pohasnou; jen ti, kdo dosáhli Nibbāny, už nejsou vidět. Proto je lepší život toho, kdo spatří Nibbānu, byť by žil jen okamžik, než životy těch, kdo setrvají sto let a přece Nibbānu nespatří.“ A v návaznosti na to ji poučil o Zákonu a pronesl tuto sloku:
I kdyby člověk žil sto let a nikdy nespatřil sféru bezsmrtnosti,
bylo by to marné; lepší by bylo
žít jediný den a spatřit sféru bezsmrtnosti.
Na závěr rozpravy dosáhla Kisā Gotamī, ještě tam sedíc, arhatství a nadpřirozených schopností.
- E. W. Burlingame, Buddhistické legendy
PODPOŘTE PROSÍM NAŠÍ PUBLIKAČNÍ ČINNOST!
Podpořte provoz stránky prokopton.cz dobrovolným příspěvkem na účet 2800760955/2010 anebo platbou prostřednictvím QR kódu (částku si určíte sami). Děkujeme za podporu!
