Slova „stoicismus“ a „dnes“naznačují, že starověký athénský stoicismus – tato škola helénistické praktické filosofie – má co říci i dnes, v naší době. Stoici se postavili utrpení; chtěli přizpůsobit svou vůli světu; chtěli pěstovat ctnost, aby mohli růst a vzkvétat. Věřili, že chování člověka je důležitější než jeho slova. Filosofii nevnímali jako tajuplnou, akademickou, teoretickou a obtížnou disciplínu, ale více jako cestu života těch, kteří milují Moudrost (sofia) a Dobro (agathon). Tato filosofie si od samého začátku získala značnou oblibu – to proto, že byla praktická i propracovaná.
Stoici chtějí, abychom se statečně tužili tváří v tvář ranám osudu; chtějí, abychom rozvíjeli sebeovládání, zejména nad destruktivními a negativními emocemi; chtějí, abychom zlepšili své morální a duchovní spokojené bytí; chtějí, abychom svůj život sladili s božským Logem prostupujícím veškeré stvoření. Chtějí, abychom byli nadšeně a radostně klidní a vyrovnaní, ale také moudří, odvážní, disciplinovaní a spravedliví. Chtějí, abychom zkoumali svůj život a denně praktikovali cvičení – duchovní cvičení -, která se stanou zažitými návyky a pomohou nám tady a teď. Chtějí, abychom byli lhostejní k lhostejným věcem a soustředili se na to, co můžeme ovlivnit a co si můžeme vybrat, a pustili z hlavy to, co ovlivnit nemlžeme. Chtějí, abychom milovali v harmonii a byli ve stavu štěstí, abychom si navzájem pomáhali a žili v lásce.
Nejsme totiž znepokojováni věcmi, ale výklady, které naše mysl věcem dává, tedy názory, které na ně máme. Nestojí snad tyto ideály za to, abychom o ně usilovali, abychom je měli, abychom je žili? Stručně řečeno, chtějí, abychom žili smysluplněji a méně bezmyšlenkovitě, jen tak.
Stoicismus, který založil Zenón, přitáhl do svých řad muže takového formátu, jako byl právník Seneca, bývalý otrok Epiktétos a císař Marcus Aurelius. To jsou ony hvězdy na horizontu. Jejich spisy, ať už Senecovy Listy, Epiktétovy Rozpravy nebo Hovory k sobě Marka Aurelia, inspirují, povznášejí a zušlechťují. Přesvědčují a jemně kárají, ale i přesto povzbuzují. Ve finále totiž nic nemůže skutečně ohrozit naší duši, naší vnitřní citadelu. Mnohé je v naší moci a působnosti. A zbytek? Zbytek patří Bohu. Je to jeho věc, ne naše. Nejde o to, jak dlouho žijeme, ale jak ušlechtile: život je o hloubce, ne o trvání. I to učila starověká a vznešená Stoa. Copak nechceš být svobodný? Přestaň tedy být otrokem. Stoici nám všem ukázali cestu a rozsvítili své lucerny, aby osvětlili temnotu naší doby. Je na nás, jestli je budeme následovat. anebo ne – to už je na každém z nás.
- Stephen J. Costello, Ph.D., in: Ussher, Patrick. Stoicism Today: Selected Writings (Volume One).
PODPOŘTE PROSÍM NAŠÍ PUBLIKAČNÍ ČINNOST!
Podpořte provoz stránky prokopton.cz dobrovolným příspěvkem na účet 2800760955/2010 anebo platbou prostřednictvím QR kódu (částku si určíte sami). Děkujeme za podporu!
