Na takovém pokusu je něco ušlechtilého, neohlížíme-li se na skutečné vlastní síly, ale síly přirozenosti, hledíme-li do výše a v duši osnujeme něco většího, než mohou vykonat osoby obdařené mimořádně velkým duchem.
Někdo si stanoví jako cíl toto:
„Budu se dívat na smrt se stejnou tváří, s jakou o ní slyším mluvit.
Budu stejně opovrhovat bohatstvím svým i cizím, a nebudu příliš smutný, bude-li ležet u jiných, ani hrdý, bude-li obklopovat svou září mne.
Nebudu si všímat Štěstěny, ani když bude odcházet.
Budu upírat svůj zrak na všechny země, jako by byly mé, a na mé, jako by patřily všem.
Budu žít tak, jako bych věděl, že jsem se narodil pro druhé, a budu za to děkovat prozřetelnosti: vždyť jak jinak by se mohla líp starat o mé zájmy? Mne samotného darovala všem, mě samotnému všechny.
Všechno, co budu mít, nebudu střežit se špinavou lakotou ani to nebudu marnotratně rozhazovat.
O ničem nebudu věřit, že to mám víc ve vlastnictví, než o tom, co mi bylo v dobrém darováno. Nebudu hodnotit dobrodiní podle počtu nebo váhy nebo podle jiného měřítka, ale jen podle úcty, kterou chovám k přijímajícímu.
Nikdy nebude v mých očích příliš velké to, co ode mne dostane osoba, která si to zaslouží.
Nic nebudu dělat s ohledem na mínění druhých, všechno s ohledem na své svědomí. Budu si myslet, že všechny své činy, o nichž budu vědět jen já sám, dělám před zraky celého národa.
Cílem jídla a pití bude pro mě ukojení přirozených žádostí, nikoli naplnění a pak vyprázdnění břicha.
Budu milý k přátelům, mírný a shovívavý k nepřátelům, vyhovím prosbám dříve, než budou vysloveny, a slušným žádostem vyjdu vstříc.
Budu si vědom toho, že mou vlastí je celý svět a že jeho vládci jsou bohové, ti že stojí nade mnou a umne jako posuzovatele mých činů a mých slov. A až bude přirozenost žádat zpět dech mého života, nebo až její rozum propustí, odejdu a vydám svědectví, že jsem miloval čisté svědomí a čestné záliby, že jsem neumenšil ničí svobodu, a nejméně svou.
Kdo si toto usmyslí, kdo to bude chtít, kdo se pokusí toto učinit, půjde cestou, která vede k bohům.
- Seneca, „O blaženém životě“, 20, in: O duševním klidu, přel. Václav Bahník, Arista a Baset, Praha 1998.
PODPOŘTE PROSÍM NAŠÍ PUBLIKAČNÍ ČINNOST!
Podpořte provoz stránky prokopton.cz dobrovolným příspěvkem na účet 2800760955/2010 anebo platbou prostřednictvím QR kódu (částku si určíte sami). Děkujeme za podporu!
