Vyberte stránku

Na takovém pokusu je něco ušlechtilého, neohlížíme-li se na skutečné vlastní síly, ale síly přirozenosti, hledíme-li do výše a v duši osnujeme něco většího, než mohou vykonat osoby obdařené mimořádně velkým duchem.

Někdo si stanoví jako cíl toto:

„Budu se dívat na smrt se stejnou tváří, s jakou o ní slyším mluvit.

Budu stejně opovrhovat bohatstvím svým i cizím, a nebudu příliš smutný, bude-li ležet u jiných, ani hrdý, bude-li obklopovat svou září mne.

Nebudu si všímat Štěstěny, ani když bude odcházet.

Budu upírat svůj zrak na všechny země, jako by byly mé, a na mé, jako by patřily všem.

Budu žít tak, jako bych věděl, že jsem se narodil pro druhé, a budu za to děkovat prozřetelnosti: vždyť jak jinak by se mohla líp starat o mé zájmy? Mne samotného darovala všem, mě samotnému všechny.

Všechno, co budu mít, nebudu střežit se špinavou lakotou ani to nebudu marnotratně rozhazovat.

O ničem nebudu věřit, že to mám víc ve vlastnictví, než o tom, co mi bylo v dobrém darováno. Nebudu hodnotit dobrodiní podle počtu nebo váhy nebo podle jiného měřítka, ale jen podle úcty, kterou chovám k přijímajícímu.

Nikdy nebude v mých očích příliš velké to, co ode mne dostane osoba, která si to zaslouží.

Nic nebudu dělat s ohledem na mínění druhých, všechno s ohledem na své svědomí. Budu si myslet, že všechny své činy, o nichž budu vědět jen já sám, dělám před zraky celého národa.

Cílem jídla a pití bude pro mě ukojení přirozených žádostí, nikoli naplnění a pak vyprázdnění břicha.

Budu milý k přátelům, mírný a shovívavý k nepřátelům, vyhovím prosbám dříve, než budou vysloveny, a slušným žádostem vyjdu vstříc.

Budu si vědom toho, že mou vlastí je celý svět a že jeho vládci jsou bohové, ti že stojí nade mnou a umne jako posuzovatele mých činů a mých slov. A až bude přirozenost žádat zpět dech mého života, nebo až její rozum propustí, odejdu a vydám svědectví, že jsem miloval čisté svědomí a čestné záliby, že jsem neumenšil ničí svobodu, a nejméně svou.

Kdo si toto usmyslí, kdo to bude chtít, kdo se pokusí toto učinit, půjde cestou, která vede k bohům.

 

  • Seneca, “O blaženém životě”, 20, in: O duševním klidu, přel. Václav Bahník, Arista a Baset, Praha 1998.