Vyberte stránku

Jestliže uvažuješ dopředu o budoucí zlo, zmírníš tím příchod toho, co jsi dlouho napřed viděl přicházet. Proto jsou slavná slova Théseova u Euripida…

Mě mudrc jeden radu dal, a podle ní 

já myslím na kdy jaké zlo, jež čekat lze, 

ať trpkou smrt, či smutný útěk z vyhnanstvím; 

I jiný nápor zla jsem stále promýšlel, 

bych nepřipraven netrápil se starostí, 

jež s náhlým neštěstím mě překvapila by.

Avšak o čem mluví Théseus, jako by to byl slyšel od nějakého mudrce, to říká Eurípidés sám sobě. Býval totiž posluchačem Anaxagorovým, a ten prý řekl, když mu oznámili, že zemřel jeho syn: “Věděl jsem, že jsem ho zplodil smrtelného.” Tato věta ukazuje, že takové věci jsou trpké pro ty, kteří na ně nikdy nepomyslili.

Je tedy mimo jakoukoliv pochybnost, že vše, co je považováno za zlo, je těžší, přijde-li to nečekaně. Proto třeba že to není samo o sobě hlavní příčinou zármutku, přece jen bychom měli jako lidé vždy uvažovat o všem, co je lidské, protože předvídá-li duše něco a připraví se na to, hodně to přispívá k zmírnění bolesti. To je právě ona vyšší, přímo božská moudrost, mít všechno lidské do hloubi pochopené a pro myšlené, nedivit se ničemu, když to přijde, a o ničem si předem nemyslit, že se to nemůže stát.

Proto každý na vrcholu štěstí nejvíc přemýšlej, sám u sebe, jak bys asi snesl úder neštěstí. Když se vracíš z cesty domů, na škody se připravuji, na hřích syna, smrt své ženy, na nemoc své dcerušky. To se může každému stát, nenech se tím překvapit. Co z těch obav nesplní se, počítej za čistý zisk.

Cicero, Tuskulské  hovory, 3, 29-30.

… zármutek vzniká tenkrát, dojde-li k něčemu nečekanému. Vím také, že i Chrýsippos soudí, že silněji udeří to, co nebylo předvídáno. Ale v tom není vše. Nenadálý příchod nepřátel vyvolá větší zmatek než příchod očekávaný, náhlá bouře na moři poděsí plavce víc než předvídáná, a takových věcí je víc. Avšak kdybys pečlivě zkoumal povahu věcí nečekaných, nezjistil bys nic jiného, než že se všechno náhle zdá větší, než ve skutečnosti je, a to ze dvou důvodů. Zaprvé, není dost času na zhodnocení o rozsahu toho, co se stalo, a zadruhé dojem, že jsme si vlastní vinou zlo způsobily, činí zármutek poručí, protože se zdá, že mu bylo možno předejít, kdyby bylo předvídáno.

Cicero, Tuskulské  hovory, 3, 52.