Vyberte stránku

V tomto bodě především je potřebí se cvičit. Hned, jak po ránu vyjdeš ven a kohokoliv uvidíš nebo kohokoliv uslyšíš, zkoumej ho a pak odpovídej jako na otázky!

Co jsi viděl? Krásného mládence nebo krásnou dívku? Užij svého pravidla! Je-li pak tato věc v moci vůle či není? Není v moci vůle. Zavrhni ji!

Co jsi viděl? Člověka, zarmouceného smrtí dítěte. Užij svého pravidla! Smrt není v moci vůle; zavrhni nadobro!

Potkal se s tebou konsul? Užij svého pravidla! Jaká je věc konsulská hodnost? Je v moci vůle či není? Není v moci vůle; zavrhni i tuto, není to nic cenného, pryč s ní, netýká se tebe.

Kdybychom tohle činili a v tom se den co den cvičili od časného rána do noci – ví bůh, že bychom něco dokázali! Ale zatím se dáváme strhnout, ospalí, hned každou představou a leda snad jen za přednášek se poněkud probouzíme. Ale pak, jakmile vyjdeme ze školy a vidíme někoho zarmouceného, říkáme: Je zničen. Uvidíme-li konzula, říkáme: Šťastný člověk, vidíme-li vypovězence: Ubožák, nebo chudého: Nešťastný, nemá co by jedl.

Tedy tyto nesprávné názory musíme vyhladit, k této věci musíme soustředit své úsilí. Neboť co to je plakat a naříkat? Názor. Co je neštěstí? Názor. Co je svár, co hádka, co výčitka, co je obvinění, co bezbožnost, co pošetilost? To všechno jsou následky názorů a nic jiného, a to názoru o věcech, které nejsou v moci vůle, jakoby byly dobra nebo zla. Tyto názory ať někdo přenese na věci, které jsou v moci vůle, a já mu zaručuji, že za žádných okolností nebude kolísat.

 

  • Epiktétos, Rozpravy, III,3.14-19, přel. Rudolf Kuthan, Soboda, Praha 1972.