Vyberte stránku

“Jak ale pochopím, zda jde o úzkost bezpředmětnou, nebo oprávněnou?”

Drž se tohoto pravidla: buď nás trýzní zla přítomná, nebo budoucí, nebo obojí.

Soud o přítomných je snadný: jestliže jsi svobodný a zdravý a necítíš-li bolest kvůli nějaké křivdě, uvidíme, co bude zítra; dnes se nic neděje.

“Ale ono něco přijde.”

Především zkoumej, zda jsou tu neklamné příznaky toho, že zlo přijde. Velmi často se trápíme pouhými domněnkami a šálí nás to, co často rozhoduje i válku, ale mnohem častěji rozhoduje o jednotlivcích, totiž pověst. Je tomu tak, milý Lucilie, rychle se přidáme k veřejnému mínění, nepřezkoušíme si to, co v nás probouzí strach, a neodmítneme to, ale podlehneme zmatku a obrátíme se na útěk jako vojáci, které vyžene z tábora oblak prachu zvířeného utíkajícími ovcemi nebo které je poděsí báchorka neznámého původu. Nevím, jak je to možné, ale víc zneklidňuje to, co je neopodstatněné. Pravda se totiž drží v jistých mezích, avšak to, co není jisté, stává se předmětem dohadů a je vydáno libovůli poděšené mysli. Proto není žádný strach tak škodlivý, tak nezadržitelný jako panický. V jiných formách strachu chybí rozum, v této jakékoli myšlení vůbec.

Prozkoumejme to tedy pečlivě. Je pravděpodobné, že tě potká něco zlého, avšak nemusí to být hned pravda. Kolik nečekaného přišlo! Kolik dlouho očekávaného se nikdy neobjevilo! A i když se to v budoucnu uskuteční, čemu je dobré běžet své bolesti naproti? Dost brzo jí budeš trpět, až přijde; zatím si slibuji lepší zítřek. Co tím získáš? Čas. Může dojít k mnoha událostem, kvůli nimž se nebezpečí blízké nebo hrozící buď zastaví, nebo přestane, nebo přijde na jiného. Požár otevřel cestu k útěku; někdo upadl, ale do měkkého; občas byl stržen meč, když už se dotýkal šíje; někdo přežil svého mučitele. Nepříznivý osud bývá vrtkavý. Možná že bude, možná že nebude, zatím není. Ty si představuj vždy lepší výsledek. 

  • Seneca, Listy Luciliovi, 13.7-11