Když mluvíme o konečném dobru, jsme ve stejné situaci jako ten, kdo si usmyslí, že zasáhne kopím nebo šípem nějaký cíl. Podobnost spočívá v tom, že střelec musí podniknout všechno, aby cíl zasáhl, a udělat všechno, co by mu mohlo umožnit dosažení jeho záměru, to je něco jako jeho konečný cíl, odpovídající tomu čemu my v životě říkáme nejvyšší dobro. Avšak skutečný zásah je něco, co by si člověk měl vybrat, co by však neměl vyhledávat.
– Marcus Tullius Cicero, O nejvyšším dobru a zlu, 3, 22, in: Dialog a satira, Odeon, Praha 1977, přel. Václav Bahník.
Vysvětlíme.
Pořídil sis dobrý luk a šípy a pravidelně chodíš na střelnici se zlepšovat v umění lukostřelby.
Vybereš si dobré místo. Vložíš šíp, natáhneš tětivu, zamíříš, vydechneš, zadržíš “bezdech” – a pustíš šíp.
Až doteď bylo vše v tvé moci – jakmile jsi ale pustil tětivu a šíp letí, tak to, jestli šíp terč trefí, anebo ne, už teď neovlivníš.
Třeba trefí.
Ale třeba netrefí – a nebude to “tvoje chyba”. Třeba se terč pohne. Třeba náhle zavane vítr. Třeba něco letícímu šípu vstoupí do cesty.
V životě bychom se měli snažit dělat to, co je v našich silách – se ctí, vědomím a vnitřním smířením, že to, jak to nakonec dopadne (a dopadnout to může jakkoliv), už neovlivníme.
Proto ať se stoici pouštěli do čehokoliv, vždy dodávali tzv. exceptio: Fortunae caldera mando –“zbytek nechávám v rukou Štěstěny”.
Seneca píše (list XIV):
… mudrc hledí u všeho na záměr, nikoliv na výsledek. Jenom začátky jsou v naší moci; o výsledku rozhoduje osud, ale nepřiznávám mu právo, aby nade mnou vynášel roszudek.
To důležité však je, že dobrý záměr, co nevyjde, je lepší, než vojebávka, co vyjde.
A když to nevyjde, tak.. tak to holt nevyjde.
Ale – je třeba mířit, protože pokud nikam namíříš, střílíš naslepo, a pravděpodobnost, že trefíš, co chceš, je jen a jen v rukách Fortuny.
PODPOŘTE PROSÍM NAŠÍ PUBLIKAČNÍ ČINNOST!
Podpořte provoz stránky prokopton.cz dobrovolným příspěvkem na účet 2800760955/2010 anebo platbou prostřednictvím QR kódu (částku si určíte sami). Děkujeme za podporu!
